Doly Nástup Tušimice


Lokalita zaujímá velkou část Severočeského hnědouhelného revíru, a to území mezi městy Teplice, Duchcov a Bílina a území kolem města Chomutov, před řekou Ohří. I když se jedná v obou případech o hnědouhelnou sloj, mají obě území značně odlišné podmínky jednak v geologii uložení, jednak pro samotnou báňskou náročnost dobývání, danou složením, mocností a sklonem podloží. Na uhelné sloji jsou odlišné podmínky v její mocnosti a ve výhřevnosti uhlí ve spojení s obsahem popelovin. Od počátku vzdálené historie byla tato území poměrně hustě osídlena. Důlní činnost zde probíhala několik staletí, intenzivněji koncem 19. století a ve 20. století a postupně s určitými výkyvy narůstala. Těžbu prováděly dlouhodobě nejprve hlubinné doly, které mohly s využíváním modernější techniky těžit ve stále větších hloubkách. Lomové dobývání nastupovalo hlavně na rozhraní 19. a 20.století, nejprve podél výchozů uhelných slojí s malým nadložím. Teprve rozvíjející se strojní průmysl umožnil v první polovině 20. století provádět těžbu s vyšším nadložím na malých lomech v centrální části pánve na Teplicku a Bílinsku. Na Chomutovsku probíhala lomová těžba v minimálním rozsahu.

V r. 1945 bylo v revíru vytěženo na lomech 5,709 mil. t, z toho cca polovina na Teplicku a Bílinsku. Postupně se konsolidovala těžba na dolech Dukla, Pokrok, Fučík, Jirásek a M.Gorkij. Těžba byla nejprve prováděna lopatovými rýpadly, později došlo k nástupu velkostrojové technologie, jak pro těžbu uhlí, tak i pro skrývku a zakládání nadložních zemin. S postupem do větších hloubek musela být stále důsledněji řešena problematika stability svahů na skrývkových řezech i na výsypkách pro zajištění bezpečnosti velkostrojů i jejich osádek. Proto bylo nutno vytvářet větší předstih skrývky a docházelo ke zrychlení záboru území pro těžbu. Nárůst spotřeby uhlí značně urychloval douhlování lomů malé a střední velikosti. Kvalitní uhlí středních lomů, vhodné pro třídění, bylo nutné nahradit. Ke zlomu došlo v r. 1964 zahájením otvírky Velkolomu Maxim Gorkij v r. 1968 nasazením kolesového rypadla KU 800. Tím byla umožněna těžba kvalitního uhlí z velkých hloubek, kdy předpokládaná hranice mocnosti nadloží byla 200 m.

Koncepce otvírky Velkolomu Maxim Gorkij vycházela z použití nové strojní technologie pro povrchovou těžbu. Jednalo se o rýpadla KU 300 S, KU 800, K 10 000 a K 2 000. K těmto velkostrojům byla přiřazena dálková pasová doprava šíře 1 600 mm–2 250 mm a zakladače ZP 5500-ZP 10 000 a ZPD 13 000. Řešit provoz technologických celků bylo velmi náročné. Přes nižší dosahované výkony v těžbě uhlí oproti projektovaným, bylo koncem osmdesátých let dosaženo těžby 8 – 9 mil. tun uhlí za rok. Příkrý úpad podloží si vyžádal zajistit rozsáhlé území pro ukládání skrývkových hmot na vnější „Radovesické“ výsypce. Cenou za toto území však byla likvidace obcí Radovesice, Dřínek a Hetov. Zakládání zemin zde zabezpečovaly 3 velkozakladače, z nichž dva byly po ukončení zakládání přesunuty do oblasti vnitřních výsypek.

V části hnědouhelné pánve za městem Chomutov byl po roce 1945 v provozu u obce Prunéřov pouze malolom „Libuše“a tři hlubinné doly, které postupně ukončily těžbu v letech 1955 až 1965. Tento prostor byl s rozvojem těžby hnědého uhlí o nižší výhřevnosti pro zásobování energetiky částečně využit k nástupu intenzivní těžby v relativně výhodných báňsko-technologických podmínkách co do poměru mocnosti uhelné sloje k mocnosti nadloží.

Postupně byla zahájena těžba na lomech „Prunéřov a Merkur“, s nasazením nových velkostrojů v dobývání i zakládání skrývkových zemin s dálkovou pasovou dopravou.

Stále se zvyšující spotřeba energetického uhlí si vyžádala již v roce 1971 otvírku ještě výkonnějšího lomu „Březno“. Tyto kapacity umožňovaly roční těžby až kolem 22 mil. tun hnědého uhlí, spalovaného v elektrárnách Tušimice I a II a Prunéřov I a II. Menší část byla odvážena podle potřeby i do dalších částí republiky. Na všech těchto lomech již byla těžba ukončena a byla v potřebném množství nahrazena těžbou na lomu „Libouš“.

Nebylo však možné pouze těžit uhlí. Bylo nezbytné též zahlazovat důsledky těžby. V celé lokalitě je pro tvorbu nové těžbou narušené krajiny významné, že v uplynulém čase několika desítek let těžební podniky zabezpečovaly sanaci a rekultivaci území ihned po ukončení částí nebo celých výsypek dle rozsáhlého Generelu rekultivací.

Tak vznikly např. rozsáhlé ovocné sady na výsypkách Dolů Nástup Tušimice i Dolů Bílina, lesní a zem. půda na výsypkách bývalého lomu Jirásek a zejména lze za vydařenou považovat rekultivaci bývalého lomu Barbora, kde vznikla velká vodní plocha sloužící k rekreaci, vodním sportům i rybolovu. Bylo by možné jmenovat celou řadu dalších úspěšně provedených akcí, které dotvářejí novou tvář krajiny.

Chronologický přehled historie státního podniku Doly nástup Tušimice:

* 1. 1. 1991 byl založen státní podnik Doly nástup Tušimice na základě rozhodnutí č.145/1990 ministra hospodářství ČSFR ze dne 17.12.1990. K tomuto datu došlo k přechodu majetku, práv a povinností, v rozsahu stanoveném zakladatelem, z dosavadního státního podniku Severočeské hnědouhelné doly, Most, odštěpný závod Doly Nástup, Tušimice na státní podnik Doly nástup Tušimice,

* 1. 1. 1994 byla provedena privatizace státních podniků Doly Bílina a Doly Nástup Tušimice s cílem zajistit pokračování těžby uhlí. Nově vzniklá akciová společnost Severočeské doly převzala veškerá zařízení a podstatnou část nemovitostí včetně pozemků, mimo těch, u kterých bylo nutné dořešit majetkoprávní vztahy,

* 31.12.1997 došlo ke zrušení státního podniku Doly Bílina sloučením se státním podnikem Doly Nástup Tušimice na základě rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu č. 397/1997 ze dne 18.12.1997,

* 1. 1. 2008 došlo ke zrušení státního podniku Doly Nástup Tušimice sloučením se státním podnikem Palivový kombinát Ústí na základě usnesení vlády č. 713 ze dne 27. června 2007 a rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu č. 208/2007 ze dne 20. listopadu 2007.

Sloučením se státním podnikem Palivový kombinát Ústí došlo k přechodu veškerého jmění, práv, závazků a pohledávek z hospodářsko-právních, obchodněprávních, občanskoprávních, pracovně-právních vztahů, které se vztahovaly k převáděnému majetku státního podniku Doly Nástup Tušimice na státní podnik Palivový kombinát Ústí.

Jednalo se o převedený majetek ve vlastnictví státu v rozsahu 172 ha pozemků, nacházejících se v různých částech lokality Doly nástup Tušimice, z toho 5 ha na Chomutovsku. Část pozemků byla po dořešení majetkoprávních vztahů převáděna dle zákonných předpisů obcím (historický majetek), dále byly realizovány úplatné převody nepotřebného majetku státu. Zbylé pozemky jsou předmětem majetkoprávního vypořádání a úplatných převodů v současnosti.

Hospodářské středisko Doly Nástup Tušimice státního podniku Palivový kombinát Ústí zaniklo v roce 2010, od této doby zajišťuje kompletní správu majetku v rozsahu bývalé lokality Doly Nástup Tušimice oddělení správy majetku s. p. PKÚ na podnikovém ředitelství v Chlumci.