Kladenské doly


Historie a organizační vývoj Kladensko – slánsko – rakovnického kamenouhelného revíru

Právní nástupnictví s. p. PKÚ k následkům dobývání v Kladensko – slánsko – rakovnickém kamenouhelném revíru zahrnuje poměrně rozsáhlé území středních Čech od jihovýchodních výběžků Doupovských hor na západě až po koryto říčního toku Vltavy ve východní části revíru. Pro celkový výčet revíru je mimo nejproduktivnější Kladensko – rakovnickou pánev nutno připomenout severněji situované výchozy kounovského souslojí a dále okrajové separátní pánvičky situované až o 30 km jižněji v lokalitách Malých Přílep, Lísku u Berouna a Štílce u Tlustic. V takto rozhlehlém vývoji pánve se pochopitelně nejedná o jednolitý útvar, ale pánev je členěna celou řadou depresí, větších či menších pánviček nebo docela ojedinělých výskytů, které se od sebe značně liší. Z rozdílů je možno připomenout výskyt různých slojových pásem a tedy rozdílné geologické stáří, kvalitu a zejména značně rozdílnou hloubku uložení uhelných slojí.

Nejstarší písemné doklady z 3. května a z 6. května 1463 o dobývání uhlí v revíru jsou uloženy v archivu Metropolitní kapituly pražské, kdy bylo děkanem Kostela pražského povoleno hledání a kopání uhlí na gruntu kostela Malých Přílep a dále povolení nejvyššího purkrabího pražského Zdeňka ze Šternberka o hledání a dobývání uhlí na zboží arcibiskupství u Železné. Povolení byla vydána poctivému Václavu Herinkovi z Bochova, purkmistru hor zlatých strážitských Mikuláši Dalekodoma a Hanušovi, zedníku z Malé Strany. V jakém rozsahu byla povolení využita není dochováno, ale v pozdějších letech bylo ložisko znovu několikrát odtěžováno. Poslední údaj se vztahuje k letům 1957 až 1958, kdy byla povrchovým způsobem vyrubána celá pánvička tehdejším n. p. Důl Nosek v Tuchlovicích.

Pomineme-li sporadické údaje o hospodářsky bezvýznamném dobývání uhlí v průběhu 16. a 17. století formují se ekonomicky zdůvodněné požadavky na jeho dobývání teprve v druhé polovině 18. století, a to zejména po vydání císařského reskriptu o odměnách nálezcům nových slojí v roce 1757 a dále po vydání dvorského dekretu z roku 1767, kterým bylo uhlí prohlášeno za nerostnou volně těžitelnou surovinu.

Z tohoto období je možno připomenout nálezy a dobývky při výchozech v lánské oboře na Fürstenbergském panství a odkryv uhelné sloje u panské cihelny v Mikovicích na Toskánském panství v roce 1757. Z roku 1760 pochází první údaje o selském dolování u Vrapic na panských pozemcích a z roku 1765 dolování při výchozech kounovského souslojí u Mutějovic resp. z roku 1768 u Drnova. První soustavnější průzkum a těžbu ve vrapickém revíru je možno dokladovat k roku 1771 s poměrně rychlým vzestupem po objevu výchozů hlavní sloje na severním svahu vrapického údolí Václavem Burgrem a Jakubem Oppeltem v roce 1775. K roku 1775 se rovněž datuje nález uhlí na Petrovickém panství u Rakovníka.

Zvýšená potřeba paliva pro nově vznikající průmysl, zvýšení ceny palivového dřeva, zrušení nevolnictví v roce 1781 s možností stěhování a získávání pracovních sil pro hornictví a rovněž řada nových nálezů uhlí vedlo k překotnému zřizování nových uhelen prakticky v celé ploše kamenouhelného revíru.

« 1 z 2 »

Například k roku 1820 figurovala těžba středočeských pánví na prvním místě těžby uhlí v českých zemích, vytěžených 31075 tun uhlí představovalo více než 51% veškeré těžby. Zajímavý je rovněž údaj o podílu těžby v jednotlivých oblastech revíru. Na vrapickou oblast připadalo 21%, otvovickou oblast 18,6%, Rakovnicko a kounovské sloje 20,9%, Slánsko 10,3% a překvapivě Berounsko 29,1%.

Dalším rozhodujícím momentem pro vývoj revíru a zejména pro rozvoj celého Kladenska se stal v roce 1846 objev hlavní kladenské sloje Janem Váňou. Ověření až 12 m mocné sloje severozápadním směrem od původních uhelen bylo podmětem k výstavbě významných hlubinných důlních děl. Od původních nehlubokých šachtic a krátkých štol provozovaných drobnými těžaři, sedláky, měšťanstvem a feudály vznikají na ložisku tři hlavní důlní komplexy, jejich finanční kapitál umožnil hloubení až 600 m hlubokých šachet.

Jedná se o Privátní společnost buštěhradské dráhy a.s. (původně „císařské doly“), která po roce 1918 přešla do vlastnictví Pražské úvěrní banky, dále Společnost státní dráhy a.s. (po roce 1918 Kamenouhelné doly a.s.) a poslední nejvýznamnější společností byla Pražská železářská průmyslová společnost, která postupně přejímala původní majetek drobných těžařů později Mirošovicko-libušínského těžařstva a v roce 1937 i majetek dřívější Společnosti státní dráhy.

Po znárodnění v roce 1945 vzniká na uhelném ložisku a rudných malodolech společný podnik Středočeské uhelné a železorudné doly Kladno-SUŽD. Od roku 1950 po vyčlenění rudných malodolů je zřízen národní podnik Středočeské uhelné doly Kladno-SUD. K roku 1952 vznikají Kamenouhelné doly n.p. Kladno, které krátce v roce 1956 přechází pod Kamenouhelné doly, trust Kladno.

Od července 1956 vzniká Kombinát kameno- uhelných dolů Kladno, který je v roce 1958 nahrazen Sdružením kamenouhelných dolů Kladno. V létech 1965 až 1976 je celkem devět národních podniků podřízeno Oborovému ředitelství Kamenouhelné doly Kladno. V období let 1977 až 1988 je devět těžebních koncernových podniků a jedna účelová organizace podřízena Koncernu kamenouhelných dolů Kladno. Od července 1988 do prosince 1990 je osm koncernových podniků podřízeno státnímu podniku Kamenouhelné doly, koncern Kladno.

Od ledna 1991 dochází k rozdělení na čtyři nově založené státní podniky, z nichž na ložisku působí s. p. Důl Tuchlovice a s. p. Důl Kladno, který se zároveň stal právním nástupcem zaniklého státního podniku KDK Kladno. Od roku 1993 v rámci velké privatizace přechází výrobní část obou státních podniků ve formě odštěpných závodů do nově zřízené a. s. Českomoravské doly Kladno. Dne 28. února 2002 byla ukončena těžba na Dole Tuchlovice a dne 29. června t.r. byl vyvezen poslední vůz uhlí z Dolu Schoeller v Libušíně. Tímto dnem byla ukončena těžba černého uhlí v celém revíru.

V období dlouhé historie dobývání v Kladensko-slánsko-rakovnickém revíru bylo ložisko otevřeno více než 1 200 úvodními důlními díly a jen v hranicích současně spravovaných CHLÚ v centrální části revíru bylo vyhloubeno víc než 140 úvodních důlních děl. Z posledních činných děl je možno jmenovat doly František Josef, Tragy, Ronna, Kübeck, Mayrau, Tuchlovice (Jaroslav) a Schoeller, který byl posledním činným uhelným dolem na ložisku.

Celková těžba z období let 1771 až 2002 přesahuje více než 260 mil. tun uhlí. Pod zemí však stále zůstává několik dalších miliónů tun uhlí, jedná se o zbytkové zásoby, které nelze v současnosti dostupnými technickými prostředky hospodárně otevřít a vytěžit. Možná naši potomci někdy v budoucnu naleznou způsob jak tuto energii, ponechanou v podzemí, získají jinak než hlubinnou těžbou.

K 1. lednu 2004 dochází k prodeji majetku, práv a závazků střediska Kladenské doly zpět na ČR s právem hospodaření Palivovému kombinátu Ústí, státní podnik.

V rámci likvidačních prací byly v letech 2004 až 2013 realizovány demoliční práce. V areálu bývalého dolu Ronna se jednalo o zbývající provozní objekty, které přestaly sloužit svému účelu a byly pro Palivový kombinát Ústí, s. p. nepotřebné. V areálu dolu Tuchlovice došlo k odstranění všech staveb včetně těžní věže Jaroslav a jámové budovy. Na dole Schoeller byly demolovány nepotřebné objekty sloužící dříve pouze pro potřeby těžby uhlí, např. jámová budova a těžní věž Nejedlý III, těžní stroje, úpravna apod. V roce 2015 došlo k prodeji areálu bývalého dolu Schoeller, který se postupně stal pro činnosti státního podniku nepotřebným. Ponechána je pouze správní budova střediska s přilehlými pozemky.

V důsledku havarijního stavu odvalu V Němcích v lokalitě dolu Schoeller, který spočíval v jeho zahoření a nestabilitě svahů, byly v roce 2004 zahájeny v rámci zahlazování hornické činnosti v minulosti sanační práce. Účelem těchto prací bylo zamezit přístupu kyslíku do tělesa odvalu za použití těsnících vrstev popílkového stabilizátu a zajištění trvalé stability svahů přísypem materiálu a dotvarováním tělesa odvalu. Sanační práce byly dokončeny v roce 2007. Na tyto práce navazují práce rekultivační spočívající ve výsadbě stromů a keřů, osevu travin a aplikace hydroosevu na některé svahy. Rekultivační práce byly zahájeny v r. 2009, a to nejen na odvalu V Němcích, ale i na původním odvalu Jiří, kde byly zahájeny v r. 2011 také práce na vybudování soustavy odvodňovacích příkopů v rámci protierozních opatření. V roce 2014 byly práce dokončeny.

V roce 2007 byly zahájeny sanační rekultivační práce na odvalu bývalého dolu Tuchlovice. Z důvodu nevyhovujících svahových poměrů a výskytu výrazných erozních rýh, které zasahovaly do tělesa odvalu až do hloubky několika metrů a v řadě případů byly příčinou lokálních sesuvů, bylo třeba z bezpečnostních důvodů uvést odval do souladu s báňskými předpisy. Práce spočívaly v přetvarování tělesa odvalu odtěžením materiálu od horních partií směrem dolů a tvarování násypem směrem opačným. Celkový objem přemístěného materiálu dosáhl výše téměř 1 300 000 m3. Svahy byly rozděleny na čtyři etáže. Součástí prací bylo i vybudování systému odvodňovacích příkopů. Na jednotlivých etážích, na temeni a u paty odvalu byly vybudovány umělé tůně pro vytvoření vhodného biotopu pro obojživelníky. V roce 2014 byly práce dokončeny.

Středisko Kladenské doly v rámci zahlazování hornické činnosti v minulosti v letech 2009 až 2010 realizovalo stavbu „Zajištění a likvidace podzemních prostor pískovcového lomu v Motyčíně“v k. ú. Kladno. Podzemní prostory byly vyplněny popílkovým stabilizátem v celkovém množství 5 500 m3, byla provedena likvidace převisů a očištění stěny lomu od zvětralých kusů hornin a vybudováno zábradlí při horní hraně lomu v délce 200 m. V letech 2011 a 2015 byly realizovány práce na likvidaci podzemních prostorů v historickém centru města Podbořany, likvidace propadlin na lesních pozemcích po hlubinné těžbě kaolinu v katastru obce Záluží u Třemošné a likvidace propadlin v k. ú. Mikovice a Minice u Kralup nad Vltavou. Jako výplňový materiál byl opět použit popílkový stabilizát. V letech 2013 – 2015 byla v oblasti bývalého kladenského revíru vrtným průzkumem vyhledána opuštěná hlavní důlní díla jáma Jiří I a Čeněk v k. ú. Rakovník, Moritz, Filip, Nová větrní Filip II, Filip II, Stará větrní Filip II v k. ú. Lubná u Rakovníka, Větrní jáma Petrovického dolu v k. ú. Petrovice, Beata v k. ú. Lány, Větrní jáma Pozdeňského dolu v k. ú. Pozdeň, Dominik, Větrní jáma Dominik a Belšanka v k. ú. Lužná u Rakovníka. Následně byla provedena likvidace jámy Čeněk, Moritz, Beata, Větrní jáma Pozdeňského dolu a Větrní jámy Petrovického dolu, Filip, Filip II a Nová větrní jáma Filip II vybudováním uzavíracích ohlubňových povalů. Dále byla realizována likvidace technologické jámy po těžbě kaolinu v k. ú. Mrtník, jámový stvol byl vyplněn kamenivem a uzavřen betonovou zátkou. Vyhledávání a následná likvidace důlních děl je od roku 2014 realizována převážně vlastními zaměstnanci i technikou.

vyhledavanihlavnichdulnichdel

V souvislosti se zatápěním vyrubaných prostor v kladenském revíru po ukončení těžební činnosti a ukončení čerpání důlních vod zajišťuje středisko Kladenské doly v předstihu vyhledání a následné zabezpečení opuštěných hlavních důlních děl (jam). Stoupající hladina důlních vod může dodatečně ovlivnit zásypový materiál v těchto důlních dílech a vlivem této skutečnosti by mohlo dojít ke ztrátě stability a ujetí zásypu. V letech 2008 až 2013 byly vrtným průzkumem nalezeny a zabezpečeny vybudováním uzavíracího ohlubňového povalu jámy Prokop a Naděje v k.ú. Dubí u Kladna, Buštěhradská dědičná, Ludvík, Bedel, Bohumír I, Václav, Šebestián, Starý Matyáš, Václav II, Císařská Barbora, Karolina a Antonie v k. ú. Vrapice a jáma Wannieck v k. ú. Kamenné Žehrovice.

Z důvodu sledování a hodnocení vlivů důlní činnosti byla realizována rozsáhlá nivelační měření na poddolovaném území. Kromě toho byla provedena periodická nivelační měření vymezených úseků státní dráhy. Výsledky měření jsou jedním z nezbytných podkladů pro posuzování případných účinků hlubinné těžby uhlí na povrchové objekty v rámci řešení důlních škod. Přestože vlivy důlní činnosti na povrchové objekty doznívají, řešilo středisko Kladenské doly v souladu s příslušnými ustanoveními horního zákona značné množství případů náhrady důlních škod.

Současnost

V  roce 2016 pokračují práce následné pěstební péče na rekultivovaných odvalech dolu Tuchlovice a Schoeller.

V rámci zahlazování následků hornické činnosti v minulosti jsou v oblasti bývalého kladenského revíru vrtným průzkumem vyhledávána opuštěná hlavní důlní díla (jámy), která má PKÚ, s. p. v právní odpovědnosti. V letošním roce se jedná  o jámu Filip II, Důl na Spravedlnosti, Větrní Sonda dolu Jiří II, Větrní šachtice č. I dolu Jiří II a Větrní šachtice č. II dolu Jiří II v k. ú. Rakovník. V souladu s báňskou legislativou jsou zabezpečovány jámy Dominik, Belšanka a Větrní jáma Dominik v k. ú. Lužná u Rakovníka a jáma Jindřich v k. ú. Jedomělice.

V rámci akcí financovaných Ministerstvem průmyslu a obchodu z tzv. ekologické dotace probíhají práce na odvodnění poddolovaného území v obci Chomle v Plzeňském kraji.  V letošním roce budou zajištěny podzemní prostory opukového lomu  ve Vehlovicích u Mělníka. Dále budou na středisku Kladenské doly zrealizovány práce na vybudování těsnící clony u jižní části odvalu V Němcích.

Z důvodu sledování a hodnocení vlivů důlní činnosti  jsou realizována rozsáhlá nivelační měření na poddolovaném území kladenského revíru.

V lokalitě Kladenské doly pokračuje monitoring nástupu hladiny důlních vod, které po zastavení čerpání po ukončení těžby postupně zatápějí vyrubané prostory. V letech 2012 a 2013 byla, v rámci analýzy rizik pro Statutární město Kladno zjištěna rozsáhlým vrtným průzkumem ohniska kontaminace zemin a podzemních vod v některých částech bývalého areálu POLDI.  Hlavními kontaminanty jsou ropné uhlovodíky, PAU, PCB, fenoly, chrom a vrstvy dehtů. V této oblasti byly zjištěny dva vodonosné horizonty, u obou byla prokázána kontaminace podzemních vod, a to až na úroveň + 240 m n. m., tj. cca 90 m pod terénem. S ohledem na současný stav lze předpokládat, že v následujícím období by vlivem dalšího šíření kontaminace, způsobeného postupným průnikem těžbou degradovaného horninového masivu, došlo po dosažení hladiny důlních vod na úroveň + 240 m n. m. ke styku stoupajících důlních vod s kontaminací. Velmi rozsáhlý rezervoár čistých podzemních vod by byl trvale kontaminován. Na základě těchto závažných zjištění byla z podnětu státního podniku Palivový kombinát Ústí zpracována Parametrická studie. Ta obsahuje, mimo jiné návrh technického řešení, které by mělo zabránit výraznému znečištění důlních vod s následnými ekologickými škodami způsobenými kontaminací vodních toků. Cílem navrhovaných opatření je zajistit zastavení nástupu hladiny důlních vod čerpáním tak, aby jejich hladina nastoupala max. na úroveň + 200 m n. m. a nedosáhla tak úrovně kontaminovaných hornin a podzemních vod v předmětném území. Realizací navrhovaných opatření lze zabránit škodám velkého rozsahu a získat časový prostor na odstranění primárního zdroje kontaminace. Čerpané důlní vody by mohly být využívány k zásobování obyvatel města Kladna pitnou vodou. Pro monitoring šíření kontaminace a sledování nástupu důlních vod bude v letošním roce vybudováno sedm monitorovacích vrtů, které budou hloubeny k bázi vyrubaných prostor předmětného území. Na základě výsledků monitoringu a karotážních měření vrtů bude vypracován hydraulický a transportní model, v rámci kterého bude upřesněn nástup hladiny důlních vod v čase, směr proudění důlních vod, postup kontaminace, upřesnění množství čerpané vody a určení čerpacích míst, jejich kapacita a počet.  Vzhledem k tomu, že státní podnik Palivový kombinát Ústí není právním nástupcem organizace provozující hutní výrobu v minulosti, která způsobila kontaminaci části území bývalých oceláren POLDI, je daná problematika řešena v součinnosti se Statutárním městem Kladno a Ministerstvem životního prostředí.

Budoucnost

V dalších letech bude i nadále hlavní činností střediska Kladenské doly zahlazování následků hornické činnosti v minulosti. Na odvalech s ukončenou rekultivací bude ještě v roce 2017 prováděna následná pěstební péče o výsadbu a sečení zatravněných ploch. Bude se pokračovat ve vyhledávání a průzkumu opuštěných hlavních důlních děl, které jsou ve správě PKÚ, s. p. a v odpovědnosti střediska Kladenské doly. Tato hlavní důlní díla budou následně zabezpečena v souladu s báňskou legislativou.

V roce 2017 se předpokládá zahájení realizace prací zajišťující ochranu důlních vod akumulovaných ve vyrubaných prostorech  kladenského revíru ve vztahu ke kontaminovanému území bývalého areálu Poldi SONP  Kladno. Jedná se o vybudování čerpacích míst důlní vody pro potřeby zastavení nástupu hladiny důlních vod a eliminace rizika kontaminace.