Kohinoor


Historie

1) LOKALITA KOHINOOR – DŮL KOHIONOOR

Důl Kohinoor II se nachází v Ústeckém kraji, severně od města Mostu v centrální Mostecké části severočeské hnědouhelné pánve (SHP) v okrese Most u obce Mariánské Radčice. Těžební činnost spočívala v hlubinné exploataci hnědouhelného ložiska, kterou důl provozoval v dobývacím prostoru Lom II, který se rozkládá na katastrálních územích: Mariánské Radčice, Lom u Mostu, Libkovice u Mostu, Konobrže, Růžodol, Dolní Litvínov a Louka u Litvínova.

Sloučením akciových společností GewerkschaftBrucherKohlenwerke, jež vlastnila doly Kohinoor I (tehdy Johann Schächte), Mořic a Gutmann a DresdnerKreditanstalt., v jejímž majetku byly doly Pluto v Louce a Pavel v Horním Litvínově, vznikly podmínky pro založení dalšího velkého dolu na území katastru obce Mariánské Radčice.

Na pozemkové parcele č. 542/2 byla ještě pod závodní správou dolu Pluto v letech 1896 – 1897 hloubena větrná jáma pro dolové pole dolu Pluto, původně pojmenovaná Neuanlage Maria Radschitz, po uvedení do provozu byla pak přejmenována na „Kaisergrube“.

V létech 1899-1900 byla na téže parcele č. 542/2 hloubena těžní jáma o širokém profilu, která později sloužila jako fárací jáma Dolu Kohinoor. Provoz nového dolu byl započat dne 4. listopadu 1901 a byl pojmenován Kaisergrube podle původního pojmenování jámy.

V dalších letech 1902-905 byla postavena nová kotelna, šachetní budova, elektrárna a třídírna uhlí. V roce 1907 byla vyhloubena větrná jáma v Libkovicích, která byla na povrchu v roce 1912 opatřena zakládacím zařízením na plavenou základku (písek) a zároveň spojena s pískovým lomem v Braňanech vlečkou o délce 6,43 km pro dopravu písku.

V létech 1913-1915 byla v dolovém poli vyhloubena větrná jáma Mariánské Radčice a v roce 1923 doplněna základkovým zařízením.

Po první světové válce došlo k přejmenování dolů. Název Kaisergrube byl změněn a důl dostal název Jan II. V roce 1931 byl znovu přejmenován, a to na Kohinnor II.

Majetek Německorakouské důlní společnosti přešel po první světové válce na akciovou společnost Lomské uhelné závody, akciová společnost, jejíž majetek byl po okupaci revíru konfiskován a v rámci nucené arizace prodán 27. června 1940 společnosti SUBAG (Sudetoněmecká důlní akciová společnost).

V květnu 1945 byly na veškerý důlní majetek SUBAGu jmenovány národní správy a vznikly Hnědouhelné doly v severozápadních Čechách. Výměrem Ministerstva paliv ze dne 15.8.1945 byl název organizace změněn na Severočeské hnědouhelné doly v Mostě. Na základě dekretu prezidenta republiky z října 1945 byly veškeré důlní podniky v severočeském revíru znárodněny a včleněny do národního podniku Severočeské hnědouhelné doly Most – SHD, který byl zřízen ke dni 1. ledna 1946.

Po znárodnění byl důl Kohinoor II samostatným závodem národního podniku Severočeské hnědouhelné doly. Na základě nové organizace se stal dnem 1. ledna 1952 samostatným národním podnikem v rámci trustu hlubinných dolů obvodního ředitelství v Duchcově. Po zrušení trustů byl Důl Kohinoor závodem národního podniku Doly Vítězného února.

Na základě schválení investičního úkolu na rekonstrukci závodu Kohinoor II dne 1. července 1957 na S-SHD a později na MP v Praze, bylo s touto rekonstrukcí započato v roce 1960. Rekonstrukce spočívala ve vybudování celé řady nových zařízení, vyhloubení skipové jámy s oběhy vlaků v

náraží, otevření IX. Pole (1. úsek), vyhloubení větrné jámy Oldřich náhradou za jámu Poseidon (ta byla v roce 1967 zasypána a zarubána), úpravě větrné jámy Venuše jako výdušné, postavení nových povrchových objektů a rekonstrukci a modernizaci objektů stávajících.

« 1 z 2 »

V 70. letech byla zahájena otvírka nového rozsáhlého revíru Východní pole, se zahájením těžby v roce 1976, v 80tých letech byla zahájena otvírka revíru Severovýchodní pole, připravovaného pro novou technologii dobývání mocné uhelné sloje – stěnování. Tato metoda v závěru životnosti dolu postupně nahradila do té doby hlavní těžební metodu – komorování na zával v lávkách.

V roce 1983 byl proražen spojovací překop Kohinoor – Pluto, účelem bylo převedení těžby z dolu Pluto na důl Kohinoor a vytěžení uhelných zásob vázaných do té doby ochranným pilířem areálu Pluto. Těžba byla převedena v dubnu 1983.

Ze stejného důvodu došlo ke spojení dolů Kohinoor a Gottwald (později důl Alexander) ražbou 2 560 m dlouhého spojovacího překopu. Těžba byla z dolu Alexander byla na důl Kohinoor převedena v roce 1994.

Od 1.1.1991 došlo ke změně názvu z bývalého DVÚZ k.p. na Doly Hlubina s. p., po založení Mostecké uhelné společnosti a.s. v roce 1993 se stal podnik Doly Hlubina s.p. divizí MUS a.s.,od roku 1994 byl začleněn do MUS a.s.

V lednu 1996 se započalo s likvidací hlubinných pracovišť Dolu Alexander v Hrdlovce, která byla ukončena v roce 1997.

V rámci útlumu uhelného hornictví bylo rozhodnuto o ukončení těžby na dole Kohinoor. Pro realizaci útlumového programu byla dne 1. 2. 2000 ustanovena samostatná akciová společnost Důl Kohinoor a.s. jako dceřiná společnost MUS, a.s.

K 1. 7. 2001 byl v souvislosti s uzavřením Smlouvy o prodeji části podniku mezi MUS, a.s. a Důl Kohinoor a.s. převeden do společnosti Důl Kohinoor a.s. majetek lokality Ležáky – úsek asanace, od 1. 7. 2002 byl do společnosti Důl Kohinoor a.s. včleněn důl Centrum.

Řádná těžba na Dole Kohinoor byla ukončena k 31. 8. 2002, celkem bylo vytěženo 52 319 850 tun uhlí.

Dne 17. prosince 2003 byla podepsána Smlouva o prodeji části podniku mezi a. s. Důl Kohinoor, se sídlem v Mariánských Radčicích a státním podnikem Palivový kombinát Ústí, na základě které byla k 1. 1. 2004 prodána státu část podniku Důl Kohinoor (bez lokality Centrum) a lokalita Ležáky, a tyto byly začleněny do Palivového kombinátu Ústí, státní podnik.

Dle výše uvedeného zajišťuje od roku 2004 zahlazování následků hornické činnosti po hlubinné těžbě dolu Kohinoor Palivový kombinát Ústí, státní podnik. Po hlubinné těžbě dolu Kohinoor byla v souladu s platným Generelem rekultivací provedena biologická rekultivace s cílem většinu území navrátit zemědělskému využití. Předcházely jí drobné terénní úpravy a povezení ploch ornicí. Část ploch nevhodná pro zemědělské využití byla zalesněna. Z hlediska zahlazování následků hornické činnosti na lokalitě Kohinoor byly práce v rámci rekultivace lokality, směrující k revitalizaci krajiny dotčené těžbou uhlí, již dokončeny.

V roce 2010 bylo zahájeno čerpání důlních vod na dole Kohinoor nově vybudovanou technologií ponornými čerpadly umístěnými v jámě MR1. Je tak zajištěno trvalé odvodňování centrální části SHP ve vazbě na známé i v budoucnu předpokládané postupy lomových provozů. Čerpané důlní vody jsou odváděny potrubím do retenční nádrže pod východní patou popelové skládky K4 sever a z retenční nádrže jsou odváděny dále do Mračného potoka a řeky Bíliny.

V roce 2012 byla dokončena realizace pěstební péče o mladé lesní výsadby v rámci biologické rekultivace na lokalitě Kohinoor – 5. úsek, Důl Pluto II – Louka. Ukončením rekultivačních prací na výše uvedené lokalitě byla dokončena plánovaná biologická rekultivace území po hlubinné těžbě dolu Kohinoor, která byla řešena Souhrnným plánem sanací a rekultivací dolu Kohinoor.

V roce 2013 byly rovněž zahájeny průzkumné práce k zjištění stavu hlavních důlních děl (jam) ústících na povrch, které byly v době své činnosti předmětem znárodnění podle dekretu č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, a přešly do majetku státu a byly Palivovému kombinátu Ústí, s. p. převedeny do právní odpovědnosti z Ministerstva životního prostředí. Cílem je snížení rizika obecného ohrožení osob a omezení majetkové újmy v okolí těchto děl, likvidovaných před nabytím účinnosti vyhlášky 52/1997 Sb.

2) LOKALITA KOHINOOR – LOM MOST

Lokalita lomu Most, kde má vzniknout v blízké budoucnosti jezero Most, se nachází v centrální části SHP severně od města Mostu a je ohraničena „Koridorem inženýrských sítí“ pod vrchem Hněvín, tj. souborem staveb soustředěných do malého území v šířce cca 150 m a délce 4,7 km. Tento liniový koridor pásu je tvořen silnicí, železniční tratí, rychlodráhou a řekou Bílinou. Ze severozápadní strany je obklopen koridorem tratí ČD, na kterou navazuje průmyslová zóna Kopisty, skládky Chemopetrolu, skládka Celio a rekultivovaná výsypka Růžodol včetně koridoru sítí Chemopetrolu, a.s.

Výsypka ve směru od města Most se sypala do úrovně řeky Bíliny s vytvořením ochranného valu. Na jihovýchodní straně je dominantou přesunutý Děkanský kostel s provedenou parkovou úpravou, vybudovaným komunikačním propojením prostoru kostela a přilehlým areálem hřbitova. Směrem k severu na něj navazuje Rudolická a Střimická výsypka, kde byla a je v současnosti prováděna lesnická rekultivace.

Ve vývoji výše zmiňovaného území došlo z historického hlediska k mnoha výrazným změnám, které vznikaly v důsledku antropogenní činnosti, kdy člověk zcela účelově přetvářel krajinu k obrazu svému. Negativní antropogenní vliv na krajinu, přetrvával až do nedávné minulosti, ale v současné době rekultivační práce pozvolna zahlazují vrásky povrchové velkolomové těžby uhlí na tváři krajiny a těžbou poškozená krajina se postupně mění v ekologicky stabilní i hygienicky přijatelné životní prostředí.

Původně se v širší oblasti lomu Most vyskytovala lesostepní otevřená krajina s porosty typu bukových doubrav. Západně, na území mezi dnešními obcemi Komořany a Dolní Jiřetín, se rozprostírala krajina lužních porostů a niv s výraznou dominantou Komořanského jezera, které i přes více něž pětikilometrovou vzdálenost značně ovlivňovalo popisovanou oblast (především její tehdejší klimatické a hydrologické poměry). V jižním směru se pak nacházela stepní krajina černozemí a spraší s charakteristikou teplé klimatické oblasti.

Z uvedeného vyplývá, že tehdejší krajinné prostředí mělo více než příznivé předpoklady pro vznik lidských sídel, a tak byla tato část Podkrušnohoří kultivována již v neolitu (5000 – 2200 let př.n.l.). Postupně tak došlo k první antropogenní cílené přeměně z lesostepní krajiny na zemědělskou kulturní krajinu s převahou polí a pastvin. První písemné zmínky o obcích této oblasti jsou dle Pokorné (sborník Osud Mostecka, 1996) datovány do 13. resp. 14. století. Jedná se o obce Střimice (1276), Pařidla (1341) a Konobrže (1394). Výjimku tvořilo pouze pozdější královské město Most, o kterém je psáno v Kosmově kronice již roku 1040. Kromě města Most, kde kvetla především řemesla a obchod, jde v období středověku o zemědělské obce.

Postupně narůstající středověká populace klada pochopitelně stále větší nároky na krajinu, co do rozlohy a výnosnosti zemědělské půdy. Tento trend vyvrcholil v období 17. a 18. století, kdy se budovala rozsáhlá síť odvodňovacích kanálů ústících do řeky Bíliny, které odvodňovaly tehdy hojně se vyskytující mokřadní plochy, včetně Komořanského jezera, jež ve 30-tých letech 19. století bylo vysušeno definitivně. Člověk tak svojí činností vytvořil nový krajinný fenomén, podmiňující existenci rozsáhlých luk a polí na místě mokřadů a jezerních segmentů.

Další a ještě výraznější změna krajinného prostředí v této oblasti přímo souvisí s těžbou hnědého uhlí, která startuje svoji historii na přelomu 19. a 20. století. V roce 1900 došlo mezi Mostem a Střimicemi k založení hlavního dolu Richard, jež byl pojmenován po zakladateli Richardu Baldaufovi z Drážďan.

Důl takto pracoval až do roku 1923 a v roce 1924 se změnil na povrchový lom a byl přejmenován na lom Richard. Po znárodnění byl v roce 1952 přejmenován na lom Ležáky I. Obdobný osud měl ve stejném roce založený hlavní důl Evžen mezi městem Most a obcí Pařidla. Nejprve nesl název Perota, ale později byl přejmenován dle rakouského vojevůdce na Princ Evžen a po 1. světové válce byl název zkrácen na Evžen.

Hlubinný důl se později přeměnil na lom, který byl v roce 1952 nazván Ležáky II. a spojen s lomem Ležáky I. Po roce 1970 došlo k další menší změně názvů lomů – dostaly označení koncerny n. p. Doly Ležáky.

V roce 1971 byla zahájena těžba v uhelném pilíři samotného města Most (jež byl tvořený asi ze 100 mil. tun kvalitního hnědého uhlí), jejíž podmínkou byla postupná likvidace historické části města, schválena již roku 1964 díky usnesení vlády ČSSR č. 180 o likvidaci starého Mostu. Vznikl tak lom Most. Největší rozšíření povrchové těžby v oblasti bylo zapříčiněno právě otevřením lomu Most a jeho spojením se zahlubujícími se lomy Ležáky. Stejně jako historický Most zaplatily za hnědouhelnou těžbu svou likvidací i obce Pařidla, Konobrže, Kopisty a Střimice, které ustoupily výsypkám a lomům důlního pole Ležáky.

Zeminy z lomu byly ukládány na vnější výsypky a do vyuhlených zbytkových jam. Postupně takto vznikly výsypky nacházející se v okolí vrchu Špičák. Z jeho jižní strany výsypka Rudolice a ze severní strany výsypka Střimice, která je tvořena zeminami z lomů Most, Ležáky a v prvopočátcích i z lomu Maxim Gorkij, nyní lom Bílina. Výsypka ve směru od města Most byla sypána do úrovně řeky Bíliny, přičemž okraj zbytkové jámy lomu ve vzdálenosti od přesunutého Děkanského kostela v Mostě je 800 až 1 000 m.

Od roku 1995 se započalo s útlumem těžby a oba lomy pozvolna končí svoji aktivní existenci. V roce 1996 byl vypracován a schválen technický projekt „Likvidace lomu Ležáky“,který obsahuje i hodnocení vlivů na životní prostředí (dokumentaci EIA). Ještě v tomtéž roce byla zahájena likvidace vyřazené důlní technologie i objektů a samotná těžba uhlí byla definitivně ukončena k 31. 8. 1999.

První rekultivační práce na lokalitě Kohinoor odstartovaly již v sedmdesátých letech 20. století, a to na Rudolické výsypce, poté na vnitřní výsypce lomu Most a od roku 1990 na Střimické výsypce. Rekultivační činnost zde, s různou intenzitou zásahů v jednotlivých letech, probíhá podnes.

Jak již bylo výše uvedeno, byla dne 17. prosince 2003 podepsána Smlouva o prodeji části podniku mezi a. s. Důl Kohinoor, se sídlem v Mariánských Radčicích a státním podnikem Palivový kombinát Ústí, na základě které byla k 1. 1. 2004 prodána státu část podniku Důl Kohinoor (bez lokality Centrum) a lokalita Ležáky, a tyto byly začleněny do Palivového kombinátu Ústí, státní podnik.

Palivový kombinát Ústí, státní podnik zajišťuje od roku 2004 zahlazení následků hornické činnosti po povrchové těžbě na lokalitě lomu Most – Ležáky. Obzvláště významná je realizace rozsáhlé hydrické rekultivace – zatápění zbytkové jámy lomu Most- Ležáky, která je prováděna v rámci revitalizace území dotčeného těžební činností, výrazně zlepší ráz krajiny severně od města Most. Část rekultivací na svazích v okolí budoucího jezera již byla dokončena, ale rozhodující část je stále rekultivačně rozpracována ve fázi pěstební péče o založené porosty. Ukončené rekultivační akce mají charakter ostatní veřejné zeleně, doplněné kompletním odvodněním a vybudováním cestní sítě. Převažují zatravněné plochy, jež doplňuje rozptýlená funkční zeleň (Lom Most – vnitřní výsypka III. etapa, Lom Most – jižní svahy) a běžné lesnické rekultivace (Střimická výsypka).

V letech 2004 až 2007 bylo realizováno těsnění části dna budoucího jezera, které nebylo vnitřní výsypkou sypanou báňským způsobem ještě dostatečně utěsněno. Toto těsnění bylo provedeno stavebním způsobem, navezením a rozprostřením jednotlivých vrstev jílů, které byly patřičně zhutněny. Materiál vhodný k realizaci popisovaného minerálního těsnění pocházel z místního zdroje, severozápadních svahů lomu Most. Stavba přivaděče z PVN, který umožňuje dotaci vody

pro napouštění budoucího jezera, byla dokončena v roce 2008 a dne 24. 10. 2008 bylo slavnostně zahájeno napouštění budoucího jezera Most. Dále byly realizovány úpravy obvodové komunikace a opevnění břehové linie jezera. V roce 2010 byla dokončena stavba podzemní těsnící stěny, která brání nežádoucím průnikům kontaminované vody do jezera.

V měsíci červnu 2009 byla otevřena naučná stezka k budoucímu Jezeru Most, kopírující přístupovou cestu k jezeru. Osazena byla navigačními a informačními tabulemi se základními údaji o jezeře a přilehlých rekultivovaných svazích. Trasa naučné stezky vede od areálu „Nového hřbitova“, situovaného v sousedství přesunutého gotického Kostela Nanebevzetí Panny Marie, přes rekultivované „Jižní svahy“ lomu až k uklidňovací nádrži přivaděče z PVN, tj. místo vývěru vody z potrubí do otevřeného příkopu vedoucího k stávající hladině jezera.

 

Infotabule:

1, 2, 3, 4, 5

 

 

V roce 2012 byla aktualizována vodohospodářská bilance vodního díla jezera Most, výsledkem je úprava provozních parametrů budoucího jezera. V návaznosti na uvedenou skutečnost byly provedeny nutné úpravy obvodové komunikace a protiabrazních prvků břehové linie. V rámci aktualizovaného plánu likvidace bylo dále realizováno zejména doplnění příkopového systému severovýchodních svahů (výstavba nových příkopů popř. obnova stávajících), s cílem zlepšení řízeného odvedení povrchových vod, což výrazně napomohlo k zajištění stability svažitých partií řešeného území. V roce 2013 rovněž probíhaly práce na obnově provozních komunikací propojujících jednotlivé dílčí oblasti lokality – Střimice, Pařidla, Konobrže a Kočičí vrch.

V roce 2013 byla zahájena rekultivace území po bývalém kamenolomu Kočičí vrch, který představoval poslední doposud nepředané plochy do procesu biologické rekultivace v rámci lokality lomu Most – Ležáky. Nejprve byla provedena technická rekultivace a zajištění zpřístupnění lokality vybudováním zpevněné provozní komunikace, dále pokračovala fáze biologické rekultivace území, tj. byly založeny porosty skupinových výsadeb dřevin, travnaté plochy a liniové výsadby poloodrostků a keřů. Pěstební péče o nově založené porosty bude realizována v letech následujících.

V květnu roku 2014 bylo zahájeno dopouštění Jezera Most na kótu konečné hladiny stálého nadržení 199,00 m n. m., které bylo dokončeno v září 2014, více informací zde.


Současnost

1) LOKALITA KOHINOOR – DŮL KOHIONOOR

V rámci zahlazování následků hornické činnosti pokračuje v roce 2016 čerpání důlních vod jamou MR 1 na dole Kohinoor s udržováním úrovně -20 m n. m. Čerpané důlní vody jsou odváděny potrubím do retenční nádrže pod východní patou popelové skládky K4 sever a z retenční nádrže jsou odváděny dále do Mračného potoka a řeky Bíliny. Prostor dolu Kohinoor je z hydrogeologického hlediska nejvhodnější místo pro udržování hladiny důlních vod na určité úrovni, která vyhovuje plánovaným postupům povrchového hnědouhelného lomu Bílina i budoucímu rozvoji těžební lokality lomu Československé armády v mosteckém regionu. Čerpání důlních vod bude z výše uvedeného důvodu pokračovat i v letech následujících.

V současné době svými kvalitativními parametry důlní vody nesplňují parametry vod vhodných k vypouštění do vodního díla – Jezera Most. V roce 2013 byla zahájena projektová příprava Biotechnologického systému k úpravě a čištění důlních vod. Po výstavbě nově navrženého systému čištění by měly být důlní vody po úpravě čištěním vhodné i k potřebnému doplnění odparu z volné hladiny jezera Most.

V roce 2016 nadále pokračují průzkumné práce k zjištění stavu hlavních důlních děl (jam) ústících na povrch, které byly v době své činnosti předmětem znárodnění podle dekretu č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, a přešly do majetku státu a byly Palivovému kombinátu Ústí, s. p. převedeny do právní odpovědnosti z Ministerstva životního prostředí. Cílem je snížení rizika obecného ohrožení osob a omezení majetkové újmy v okolí těchto děl, likvidovaných před nabytím účinnosti vyhlášky 52/1997 Sb.

2) LOKALITA KOHINOOR – LOM MOST – LEŽÁKY

Na lokalitě lomu Most – Ležáky pokračuje realizace sanačních a rekultivačních prací dle schválených aktualizací Plánu likvidace lokality a Generelu rekultivací, které představují hlavní koncepční dokumenty řešící zahlazování následků hornické činnosti po bývalém hnědouhelném lomu.

Ve 2. polovině roku 2015 byly ukončeny sanační práce v severovýchodní části lokality, jednalo se zejména o zajištění stability dílčích částí svahů Pařidelského laloku a Střimické výsypky. Z důvodu zabezpečení odtoku povrchových i podpovrchových vod a stabilizace svahů byla na severních svazích jezera vybudována soustava svodných a sběrných drénů, která bude v roce 2016 ještě dále rozšířena až do oblasti severovýchodních svahů.

Rozpracované biologické rekultivace pokračují na svazích kolem zatápěné zbytkové jámy pěstební péčí o založené porosty. V roce 2016 se jedná zejména o pěstební péči na lokalitách severních a severozápadních svahů lokality, Konobržský lalok, Kočičí vrch, Pařidelský lalok, a Nový závod. Do procesu biologické rekultivace v rámci lokality lomu Most – Ležáky byla v třetím čtvrtletí roku 2015 začleněna dílčí plocha po sanaci zátrhu Střimické výsypky, na které byly realizovány základní výsadby dřevin. V roce 2016 bude na lokalitě zahájena pěstební péče o založené porosty.

Již v září roku 2014 bylo dopuštěno jezero Most na kótu stálého nadržení 199 m n. m. V současnosti je vodní dílo v režimu ověřovacího provozu.


Budoucnost

1) LOKALITA KOHINOOR – DŮL KOHIONOOR

Rekultivace prováděné na území po hlubinné těžbě dolu Kohinoor byly po dokončení předány k zemědělskému využití a zalesněné svahy nejen zkrášlí krajinu, ale stanou se krytem pro ptactvo a zvěř jako nepostradatelnou součást přírody a krajiny.

V letech 2018 – 2019 je počítáno s výstavbou Biotechnologického systému k úpravě a čištění důlních vod. Jedná se o soustavu mokřadů s čištěním pasivního charakteru, avšak s aplikací aktivních prvků, využívající rozvod čerpaných důlních vod a následně přirozený gravitační odtok ze systému.

2) LOKALITA KOHINOOR – LOM MOST – LEŽÁKY

Rekultivace celého území lomu Most – Ležáky je od počátku koncipována tak, aby toto území mohlo být v budoucnu využíváno pro příměstskou rekreaci. Projekční příprava posledních fází rekultivací byla prováděna s cílem vytvořit předpoklady pro následné konkrétní využití jednotlivých částí území. V řešení území jsou vytvořeny předpoklady pro následné umístění komunikace Most – Mariánské Radčice, přístaviště plachetnic, vybudování repliky starého Mostu – MINIMOST, arboreta a další. K následnému vybudování pláží a jejich provozování by měla napomoci i budovaná síť provozních komunikací, která po ukončení rekultivací může po drobných úpravách sloužit rekreačnímu využití.

Plán likvidace lokality a Generel rekultivací v návaznostech respektuje širší vazby na okolí. Řešení celé lokality je v souladu s územním plánem města Mostu a konkrétní řešení jednotlivých částí projektu je konzultováno s odborníky z Magistrátu města Mostu, aby nedošlo k nesouladu vůči městem připravovaným aktivitám.

Vodní dílo jezero Most, které je hydrickou rekultivací území bývalého hnědouhelného lomu Ležáky, bude mít při kótě provozní hladiny 199,00 m n. m rozlohu vodní plochy 309,4 ha, maximální hloubku 75 m, objem vody 70,5 mil. m3 a obvod 9 380 m. Území okolí jezera Most v celkové jeho šíři slibuje po dokončení rekultivačních prací širokou škálu způsobů jeho využití. Jako stěžejní je plánováno především rekreační využití, které nebude samo o sobě omezeno pouze na plochy pláží s možností koupání a provozování vodních sportů, ale počítá se s vybudováním rozličných sportovních areálů, cyklostezek, naučných stezek, přírodních sportovišť atd. Samozřejmostí bude také vznik potřebného zázemí v podobě parkovišť, ubytovacích zařízení, restaurací apod. Milovníci přírody ocení ekologicky hodnotné plochy na zalesněných svazích kolem jezera, s několika mokřady, které plně zapadají do koncepce příměstské rekreace.

Kromě rekreační a hospodářské funkce a velkého rezervoáru stále cennější vody se stane jezero Most výrazným stabilizačním prvkem v krajině. Nově vzniklá vodní plocha bude mít příznivý vliv na klima okolní krajiny zvýšením vlhkosti vzduchu. Vodní pára bude fungovat jako automatický čistící filtr ovzduší. Jezero nesporně kladně ovlivní celkově nepříznivé hydrologické poměry na dotčeném území. Velká vodní plocha vzhledem k hloubce jezera i se zaručenou kvalitou vody a s možností rekreačního využití přiláká turisty i zájemce o sportovní vyžití z širšího okolí a postupně tak spolu s autodromem a hipodromem vrátí zájem veřejnosti do krajiny mezi Krušnými horami a Českým středohořím, zcela vyvrátí nálepku měsíční krajiny a jistě potěší oko pohledem na novou část krajiny.