Naše kolegyně je oporou české házené

kategorie: Napsali o nás
publikováno: 6. 10. 2021

Naše kolegyně, Bc. Dominika Müllnerová, ze střediska Kohinoor pracuje na pozici vedoucí oddělení správy a rozvoje území. Má na starosti hlavně rozvoj jezera Most. Současně je už dlouhá léta brankářkou házenkářského týmu Černých andělů DHK Baník Most a členkou házenkářské reprezentace České republiky. Rozhovor o jejích sportovních začátcích i úspěchu klubu naleznete ZDE:

Brankářská opora mostecké dynastie. „Partu máme dobrou, chytat mě pořád baví,“ řekla Dominika Müllnerová

zdroj fota: archiv Dominiky Müllnerové
Ústí nad Labem, Most – Dominika Müllnerová hraje v házené na postu, kde je každá chyba vidět. Jejím úkolem je znemožnit soupeřkám, aby daly gól, což je někdy pořádná fuška. Do pole jí to ani nikdy netáhlo, v Mostě si pochvaluje jak práci a život, tak dobrou partu, která týmem napříč změnami prostupuje. Stěžejní zápasy jsou pro mostecké házenkářky v dohledu, na evropské scéně myslí na postup do dalšího kola.

„Náš největší cíl už se hodně rychle blíží, 16. 10. doma a 23. 10. venku hrajeme evropský pohár s Rumunkami, tak bych si moc přála, kdyby přišlo na domácí zápas co nejvíc fanoušků a povedlo se nám společně vytvořit neuvěřitelnou atmosféru,“ řekla v rozhovoru pro Naseustecko.cz.

Jak jste se dostala k házené a přímo do branky? Netáhlo vás to i do pole na jiné pozice?

Od mala mě bavila většina sportů, ale hlavně nejvíc ty, kde je nějaký brankář. Proto jsem nejdřív začala hrát lední hokej, ale podmínky nebyly úplně ideální, měly jsme tréninky pozdě večer, dojížděla jsem z Ústí nad Labem do Děčína, takže jsme se s rodiči začali poohlížet po jiném sportu. Nakonec mamka přes jednoho známého navrhla házenou. Bylo mi devět let, když jsem přišla na svůj první házenkářský trénink.

Jak na první krůčky vzpomínáte?

Pamatuji si to, jako by to bylo včera – moje jediná podmínka byla, že budu v brance, jinak že házenou hrát nebudu (smích). Vždycky mě ve všech sportech fascinovali brankáři, ať už ve fotbale nebo v hokeji, protože brankář má takovou jinou roli, je na tom hřišti v týmu jen jeden, a taky mě vždycky spíš bavilo gólům zabraňovat, než je dávat. To samotné chytání mě na házené baví nejvíc dodnes.

Jak bylo těžké dostat se na profesionální úroveň?

Zásadní asi bylo, když jsem dostala jako mladší dorostenka nabídku, jestli nechci začít hostovat v Mostě, protože v Mostě se hrála vyšší soutěž. Nejdříve jsem dojížděla na tréninky se staršími spoluhráčkami, pak tak nějak postupně všechny končily, tak mě hodně vozil i taťka.

Co vám utkvělo ze začátků v Mostě?

Když mi bylo 18 let, udělala jsem si řidičák a jezdila sama každý den z Ústí do Mostu na trénink tam a zpět. To každodenní dojíždění si hned vybavím, při tom má člověk spoustu času přemýšlet. Taky se mi hned vybaví, jak vypadala stará sportovní hala v Mostě. To se s tou dnešní nedá vůbec srovnávat (smích).

Měla jste sportovní vzor v rodičích? Pomohli vám ve vaší kariéře?

Taťka hrál v Ústí fotbal, ale bohužel už jsem ho nestihla vidět hrát žádný soutěžní zápas. Ale hodně jsme společně na zahradě sportovali, hráli jsme fotbal, pinčes, hokej a další sporty. Za to, že mohu hrát v Mostě a za to, co jsem s házenou všechno zažila, vděčím především svým rodičům, protože mamka mě k házené přivedla a taťka mě zas na tréninky často vozil. Díky nim a jejich podpoře jsem s házenou prožila spoustu nezapomenutelných okamžiků a poznala nové přátele.

Dnes se žehrá, že dětem chybí všestrannost. Jak jste na tom byla vy?

Jako děti jsme hodně běhaly venku, lezly po stromech, hrály různé hry a dělaly různé sporty. To mě vždycky moc bavilo a baví. Kdykoliv si ráda zahraju většinu míčových sportů, ale baví mě taky pinčes, badminton, in-line bruslení a v posledních několika letech mě chytlo hlavně běhání a cyklistika. 

V Mostě už chytáte delší dobu, jak jste zde spokojená?

V Mostě jsem moc spokojená, kromě házené, kde se nám daří a hrajeme evropské poháry, tu mám taky dobrou práci, která mě baví. Celkově se mi Most jako město líbí, je tu hodně zeleně a hodně rekreačních areálů, míst, kde se dá sportovat a trávit volný čas. Osobně mám nejradši park Šibeník, bydlím kousek od něj, takže tam často chodím běhat, a pak samozřejmě jezero Most. Taky se v Mostě koná hodně kulturních a sportovních akcí, to mi přijde fajn.

Dlouho jsme v Mostě tvořily brankářskou dvojici s Evčou Bezpalcovou, což je moje velmi dobrá kamarádka, byly jsme hodně v kontaktu, trávily spolu hodně času i mimo házenou. Tohle se pro mě před letošní sezónou výrazně změnilo, protože Evča odešla. Ale takový už je sportovní život.

Kde berete motivaci do dalších let a jaké před vámi cíle?

Mojí motivací je, že mě ještě pořád baví chytat míč (smích). Ale samozřejmě vím, že nic netrvá věčně, takže si vážím toho, co teď mám. Uvidíme, co bude v dalších letech, záleží to na více faktorech. Cíl pro letošní rok je pro mě osobně jasný. Přála bych si hlavně postoupit v evropském poháru do jarní skupinové fáze. A vyhrát další český mistrovský titul.

Most vytvořil v lize svou dynastii, kterou jste součástí. Hrály jste i Ligu mistryň, jak na to vzpomínáte?

Na Ligu mistryň vzpomínám moc ráda, je to vrchol, čeho může člověk na klubové úrovni dosáhnout, a zahrát si ji s českým týmem je úplná paráda. Pro mě to byly nejlepší zápasy v kariéře.

Co letošní sezona, zatím máte na kontě jednu porážku. Kam byste to chtěly dotáhnout?

Náš největší cíl už se hodně rychle blíží, 16. 10. doma a 23. 10. venku hrajeme evropský pohár s Rumunkami, tak bych si moc přála, kdyby přišlo na domácí zápas co nejvíc fanoušků a povedlo se nám společně vytvořit neuvěřitelnou atmosféru. A doufám, že s pomocí našich fanoušků se nám podaří postoupit do dalšího kola.  

Jakou máte v Mostě partu?

V Mostě byla vždycky dobrá parta, přestože každý rok několik hráček odejde, několik přijde, tak jsou tu i hráčky, které tu působí už delší čas. S holkami se nevídáme pouze v šatně a na hřišti, ale chodíme spolu i na obědy, na kávu, máme různé teambuildingové aktivity. Kolektiv tu máme dobrý.

Každé sportovní odvětví používá slangové výrazy, vyjmenujete některé z nich a řeknete co znamenají?

To je dobrá otázka, na to se mě nikdo nikdy ještě nezeptal (smích). Tak třeba štěpák – házenkářské lepidlo, aby se lépe držel míč, klepák – přihrávka nebo střela o zem a šestka – brankoviště.

Celý článek zde v odkaze




🔗 Zdroj: https://www.naseustecko.cz/brankarska-opora-mostecke-dynastie-partu-mame-dobrou-chytat-me-porad-bavi-rekla-dominika-mullnerova/
aktualizováno: 6. 10. 2021
 
 
sdílejte přátelům