Trutnov - Východočeské uhelné doly

kategorie: Střediska
publikováno: 1.1.2019

Historie


Hlubinné dobývání černého uhlí ve východočeském regionu probíhalo ve třech revírech – žacléřském, svatoňovickém a radvanickém. S ohledem na rozdílný charakter popisujeme jejich vývoj samostatně.


Žacléřský revír


V roce 1570 bylo povoleno hledat a dobývat uhlí v žacléřském okolí. V roce 1811 byly položeny první dolové míry a objevují se první těžaři. Těžba z větších hloubek se začala rozvíjet od druhé poloviny 19. století. Po skončení první světové války začaly být užívány ve větším rozsahu velké stroje. Po odtržení Sudet od ČSR, a tím i Žacléřska, jsou doly řízeny z Německa báňským revírním úřadem ve Walbřichu, v roce 1941 byl majetek arizován (tzn. vyvlastněn židovským majitelům). Vyhláškou ministra průmyslu z roku 1945 byly žacléřské doly znárodněny a od roku 1946 začleněny do nově zřízeného národního podniku Východočeské uhelné doly se sídlem v Trutnově. V roce 1950 byly všechny jámy souhrnně pojmenovány jako závod Jan Šverma. Mezi 50. a 60. léty došlo k rozsáhlé přestavbě závodu, byla vyhloubena hlavní vtažná a těžní jáma. Základní dobývací metodou bylo směrné stěnování na řízený zával.

V souvislosti s připravovanou liberalizací cen uhlí a se ztrátou konkurenceschopnosti byla těžba na dole Jan Šverma k 31. 12. 1992 ukončena, majetek byl privatizován a převeden na firmu Gemec. Za více než 400 let těžby bylo na žacléřském revíru vytěženo téměř 27 milionů tun černého energetického uhlí.

V roce 1996 prohlásilo Ministerstvo kultury šachetní budovu a těžní věž včetně těžního stroje dolu Františka a těžní věž dolu Jiří za kulturní památky. Těžní věž dolu Jiří byla převedena pod město Žacléř a je součástí naučné stezky po hornických památkách.

Centrální odval hlušin Dolu Jan Šverma Žacléř tvoří dominantu v krajině, kdy z jedné strany přiléhá k areálu závodu Důl Jan Šverma (GEMEC-UNION a.s.), z druhé strany volně navazuje na roztroušenou zástavbu obce Lampertice.

V letech 1995-1997 byly zahájeny zemní práce v oblasti úpatí odvalu. V optimalizovaném řešení je vrcholový kužel částečně snížen a přesvahován. Na upraveném odvalu bylo v roce 2006 provedeno osetí hydroosevem. Na vnější straně laviček byly vysazeny stromky a keře.


Svatoňovický revír


Písemně doložené objevy uhlí jsou z přelomu 16. a 17. století. V 18. století vznikají v okolí Stážkovic uhelné doly, jejichž provoz byl organizován podle rudných dolů a měl tedy báňsko-právní základnu. Kolem roku 1850 byla roční těžba cca 25 000 t. 80. a 90. léta jsou poznamenána stagnací v produkci uhlí. Významné změny nastávají v roce 1938, kdy je po odtržení Sudet svatoňovický revír rozdělen na dvě části. Základní závod u štoly Ida zůstává na území okleštěné republiky, ale ostatní prostory těžby připadly Říši. K opětovnému spojení dolů dochází v roce 1939. Po obnovení Československé republiky byly všechny doly znárodněny a v roce 1946 začleněny pod Východočeské uhelné doly se sídlem v Trutnově. Koncem 60. let minulého století se kvůli celostátní krizi v těžbě a uhelném průmyslu objevují i úvahy o likvidaci dolu. Na počátku 70. let nastává obrat - projektuje se hloubení nové jámy s cílem zlepšit dopravní a klimatické poměry, eliminovat podpatrové dobývání a tím vylepšit nepříznivé ekonomické poměry.

S přechodem na tržní ekonomiku po roce 1989 nastávají výrazné změny i v těžbě uhlí na jednotlivých dolech VUD. V roce 1990 byl pro neefektivnost těžby uzavřen první důl. V roce 1991 a 1992 byla hlavní důlní díla uzavřena a důl byl zatopen po úroveň dědičné štoly Ida.

Hlavní dobývací metodou ve svatoňovických slojích bylo stěnování. Za celou dobu bylo vytěženo téměř 22,3 miliónu tun uhlí.

Likvidovaný důl Zdeněk Nejedlý měl dva samostatné povrchy, a to areál Odolov a areál Ida. K 1. 1. 1992 byl areál Odolov převeden pod Vězeňskou službu ČR. V areálu Ida byly jednotlivé objekty pronajaty nově vznikajícím společnostem. Následná privatizace těchto provozů se uskutečnila v roce 1994 a 1995.

V letech 1992 a 1993 se uskutečnila lesnická rekultivace hlušinového odvalu dolu. Odval byl převeden na město Rtyně v Podkrkonoší.

V rámci útlumu hornické činnosti se uskutečnila sanace areálů patřících k dolu Zdeněk Nejedlý, od roku 1995 je v provozu čistička důlních vod vytékajících ze štoly Ida.

V areálu Tmavý důl byly v roce 1995 demolovány povrchové objekty nevhodné pro další využití. Administrativní budova slouží Domovu důchodců, pro který byl v roce 1991 upraven čerpací systém z jámového stvolu jako dočasné řešení do doby zajištění jiného zdroje.

V roce 2006 byla dokončena likvidace historického důlního díla Jámy Josef I. v Bohdašíně, který se nachází v obytné zástavbě. Likvidace probíhala od roku 1901 živelně. Zlikvidovaná jáma je oplocena a dvůr v prostoru oplocení opatřen zámkovou dlažbou a informační deskou.

Téhož roku byla rovněž dokončena i likvidace hlavního důlního díla Tmavý důl, při zachování možnosti čerpání vody pro tamní domov důchodců.


Radvanický revír


Těžba v Radvanickém revíru je mladšího data. V počátcích těžby, kolem roku 1840, byla roční produkce kolem 300 tun. Na počátku minulého století dochází k hloubení úpadní jámy Kateřina, která sloužila až donedávna. V roce 1920 bylo vytěženo cca 40 tis. tun uhlí. Po Mnichovu se oblast ocitla v odtrženém území Sudet. V roce 1946 byl důl Kateřina začleněn do nově vzniklého národního podniku Východočeské uhelné doly. Před rokem 1945 bylo dobýváno pilířováním s úpadním postupem, poté se přešlo na směrné stěnování na řízený zával. K eliminaci zbytečné dopravy a ke zvýšení její výkonnosti byla v letech 1980-1986 vyhloubena nová klecová těžní Jáma Kateřina II.

Přestože vzrostla těžba v roce 1992 až na 378 tis. tun uhlí, nenachází produkovaná surovina v silných konkurenčních podmínkách při všeobecném útlumu hornické činnosti možnosti odbytu. Těžba byla ukončena 31. 3. 1994. Za celé období těžby, tj. od roku 1840 bylo vytěženo 13 mil. tun černého energetického uhlí. V letech 1994 – 1996 byla uskutečněna likvidace hlavních důlních děl ústících na povrch.

Důl Kateřina využíval do ukončení těžby 3 povrchové areály. V areálu závodu Kateřina I byly všechny objekty likvidovány jako nepotřebné. V areálu závodu Kateřina II byla likvidována část jednoúčelových objektů nevhodných k dalšímu využití a zbývající objekty, včetně sanovaných a rekultivovaných, byly převedeny na obec Radvanice v Čechách. Pro areál byl vybudován nový zdroj vody. Areál Dolu Celestýn byl po demolici nepotřebných objektů upraven pro potřeby Policie ČR.

Největší, technicky i finančně nejnáročnější akcí v oblasti zahlazování následků hornické činnosti na lokalitě Východočeské uhelné doly byla sanace a rekultivace hořícího odvalu Dolu Kateřina v Radvancích. Práce probíhaly v letech 1995 – 2006, jednalo se o uhašení hořícího odvalu postupným rozebíráním a ukládáním do systému těsných kazet, protierozní zajištění a biologickou rekultivaci s následnou údržbou. V roce 1999 byla zpracována „Studie konečného dořešení rekultivace hořícího odvalu Dolu Kateřina po jeho sanaci“, autoři uvádějí, že území by se po rekultivaci mohlo stát i významnou součástí obce, a to především z hlediska podpory turistického ruchu a rozšíření nabídky sportovních a rekreačních aktivit v místě. V dubnu 2002 byl zpracován územní plán obce, který již respektoval doporučení ze studie.


Vodní hospodářství v jednotlivých lokalitách


Poměrně rozsáhlou agendu představuje dořešení vodního hospodářství v jednotlivých lokalitách.
Po skončení sanace hořícího odvalu na Dole Kateřina I byl provoz čistírny důlních vod zastaven a důlní voda samovolně vytéká, ústí výtoku je na levém břehu řeky Jívky.

V dole Zdeněk Nejedlý bylo v roce 1991 přerušeno čerpání důlních vod. Po zatopení podzemí dolu a nastoupání vody došlo v roce 1995 k samovolnému přetoku vod odvodňovací štolou do povrchové vodoteče. Okrově zbarvená, železitá voda s extrémním chemickým složením odtékala z odkaliště dále do Petrovického potoka, Rtyňky a Úpy.

S ohledem na tuto skutečnost byla vybudována úpravna v blízkosti dědičné štoly Ida do odkaliště a dochází k pravidelnému pročišťování průtočného profilu báňskými záchranáři.

K 1. 1. 2005 byly Východočeské uhelné doly převedeny pod Palivový kombinát Ústí, státní podnik.

Palivový kombinát Ústí, státní podnik, jako nástupnická organizace předchozích kamenouhelných těžařů ve východočeském regionu, v souladu s vyhláškou Českého báňského úřadu č. 52/1997 Sb., zajišťuje kontrolu a likvidaci hlavních důlních děl ústících na povrch. Celkem jde o 68 důlních děl v katastrálních územích v okresech Trutnov a Náchod. Kontrolu a případné menší sanační práce těchto děl zajišťují pracovníci záchranné služby v Odolově.


Radvanice - Kateřina I


Podle zpracované studie konečné rekultivace je prováděno doplnění výsadby dřevin tak, aby výsledný ráz rekultivovaného odvalu navazoval na okolní krajinu a odpovídal původnímu stavu a zároveň umožňoval i využití daného prostoru navrženého v územním plánu obce.

Na bývalém Dole Kateřina v Radvanicích se realizuje sanace místa výtoku z dědičné štoly Kateřina, spočívající v odhalení profilu chodby, sanace a zabezpečení a znovuobnovení definovaného místa odvodu důlních vod do recipientu.


Malé Svatoňovice - Odolov


Od ukončení těžby je nadále prováděna v lokalitě Ida úprava vytékajících důlních vod. Od konce roku 2011 je realizována akce “Odstranění staré ekologické zátěže odkaliště Ida“.

V rámci této stavby byla také zcela opravena tzv. dolní nádrž, upravena část okolních svahů, opraveny obslužné komunikace a provedeno částečné ozelenění výsevem travin a výsadbou stromů. Stavba pokračuje dokončovacími pracemi přilehlého okolí.


Žacléř - Jan Šverma


Po dokončení terénních úprav západního svahu centrálního odvalu včetně dokončení ozelenění a odvedení povrchových vod bude probíhat následná péče spočívající v údržbě zeleně na rekultivovaném odvale.

Největší okruh problémů, které se ještě v bývalé zájmové oblasti VUD vyskytují, jsou důlních vody. Na bývalém dole Zdeněk Nejedlý se stále provádí úprava důlní vody pro odstranění železa a manganu. Také musí být prováděna údržba vodních cest, a to jak ve štole Ida, tak i v areálu odkališť. V oblasti Dolu Jan Šverma v Žacléři bude třeba následně vody odvést do příslušné vodoteče, kde budou po odsedimentování kontrolovaně vypouštěny do recipientu.

Existuje řada nedokončených sanací opuštěných areálů, popřípadě likvidací zbytkových objektů, které souvisí s ukončením hornické činnosti ve východočeském regionu. Např. likvidace vodojemu na kopci Jiří v Žacléři, likvidace zbytkového areálu dolu Bečkov apod.

Pracovníci ZBZS v Odolově provádějí pravidelnou kontrolu a případnou opravu zajištění opuštěných důlních děl, u kterých je právním nástupcem Palivový kombinát Ústí, státní podnik.

Pokračují některé prodeje a převody pozemků a staveb v 10 katastrálních územích v okrese Trutnov.